Gruzínsky bubeník Roman Lomtadze uspel v LA. V súčasnoti pôsobí v skupine Scars On Broadway


Roman Lomtadze
Roman Lomtadze

Dvaačtyřicetiletý Roman Lomtadze je z muzikantské rodiny a vždy ho to táhlo k hudbě. V dětství ji dělat nemohl, protože v Gruzii byla po rozpadu Sovětského svazu občanská válka. Až když ve 12 letech se přestěhoval s rodinou do Liberce, začala jeho dráha bubeníka. „A můj sen vždy byl hrát ve slavné kapele, proto jsem neustále cvičil a věřil, že to dokážu,“ usmíval se v liberecké kavárně při rozhovoru pro Deník.

Už 14 let žije v Los Angeles, kde se po počátečních nezdarech začal prosazovat a dnes je bubeníkem světově známé kapely Scars on Broadway kytaristy Darona Malakiana. Přesto stále jezdí každý rok na dva měsíce za maminkou do Liberce. „Je to můj domov! Mé pouto k Liberci je velmi silné. Je to sice menší město, ale přesto je zde velké kulturní vyžití. Když se sem vracím, tak ten příjezd do Liberce je pro mě hodně emotivní. Když vidím Ještěd, tak se rozzářím,“ uvedl dojatě.

Popište nám, jak jste se vlastně z Gruzie dostal do Liberce?

Otec byl houslista v gruzínské opeře. Jenže v roce 1992 začala u nás občanská válka a my jsme živořili. Otec se rozhodl odjet do Prahy, aby tam výhodně prodal housle. Když mi bylo 8 let, tak jsme v Praze jednou byli a moc jsme si tehdy Československo oblíbili. Proto se táta rozhodl odjet právě tam. Nejdříve vystupoval na Karlově mostě, kde si ho všiml jeden restauratér a nechal ho hrát u něj v podniku. Tam si ho zase všimli lidé z libereckého divadla, kteří mu pak nabídli angažmá v orchestru. V mých 12 letech jsme se pak za ním s matkou

Jak byla pro vás těžká čeština?

Mluvit jsem se naučil rychle, to jsem pochytal od spolužáků. Ale to bylo nespisovně. Třeba jsem přišel do obchodu a řekl: „Já prosit jeden hajzlpapír“. Prodavač mi nadával, že jsem drzý. Gramatika byla složitá.

Kromě spisovné češtiny jste se brzo naučil hrát skvěle na bicí. Už během studia na pražské konzervatoři jste hrával i 40 koncertů denně s různými kapelami a projekty. Pak jste působil například v Čechomoru, Arakainu, Gaie Mesiah nebo u Kamila Střihavky. Která vám nejvíce utkvěla v paměti?

Čechomor je asi mé nejzásadnější angažmá. Kapela byla na vrcholu, zpívala s námi i Lenka Dusilová a my hráli ve sportovních halách, kam chodily tisíce lidí.

V Česku jste byl najednou známý bubeník, který si hraním solidně vydělával. Proč jste se v roce 2007 rozhodl odjet do Ameriky?

Cítil jsem, že přes to všechno, co a s kým tu hraji, najednou nevím, co mám dál dělat. Projel jsem všechny sály, hrál snad úplně všude. Hrál jsem skoro se všemi známými a dobrými muzikanty. A najednou jsem chtěl do hudební komunity, kde mě nikdo nezná. To byl můj motor. Chtěl jsem hrát se slavnou kapelou a posunout se dál.

Vždy jste byl bubeníkem pro více kapel, to je váš příběh. Jaké projekty vás nyní nejvíce zaměstnávají?

Hodně hraji na perkuse a bicí s dýdžeji v různých klubech. To je zajímavý projekt. Pak jsem členem skupiny Octavision, kde hraje s námi baskytarista Billy Sheehan se známé kapely Mr. Big. Můj hlavní projekt je ale kapela kytaristy Darona Malakiana (System of a Down, pozn. red.) - Scars on Broadway.

Váš sen hrát se známou kapelou se vám povedlo realizovat až po deseti letech v USA. Jak jste se dostal k Daronu Malakianovi a jeho kapele Scars On Broadway?

Jednou jsem byl na tour v Kanadě s takovou „zábavovou“ kapelou a tam jsem se seznámil s jedním kytaristou z Arménie. Svěřil jsem se mu, že má oblíbená kapela je System of a Down, kde vlastně hrají samí Arménci. On následně začal hrát s Daronem ve Scars a hledali bubeníka, tak si na mě vzpomněl. Konkurz jsem vyhrál v roce 2017, rok poté vyšel první videoklip na hit Lives, kde už jsem vystupoval.

Jak přesně fungujete se Scars On Broadway?

Zkoušíme asi dvakrát týdně, před koncerty i víc. Zkoušíme u Darona doma v místnosti o velikosti menši garáže. Jeho hlavní kapela jsou System of a Down, která jede jednou ročně velké turné, na které chodí kolem 50 tisíc lidí. Daron má Scars jako svou kapelu, takovou srdcovku. A když má čas, tak jedeme turné. Poprvé jsme s nimi například jel v takovém tourbusu, kde máte svou ložnici, sprchu a je to velké pohodlí. Na Scars chodí kolem 2 tisíc lidí.

Vzpomenete si na nějaký zajímavý koncert?

Hráli jsme na festivalu v Mexiku, kde bylo kolem 40 tisíc lidí. S námi tam vystupovaly slavné kapely jako Slayer, Antrax nebo Pantera. S jejich hudebníky jsem se pak potkal na snídani v hotelu. To byl vždycky můj sen.

Jaký je vlastně Daron Malakian člověk?

Daron je skvělý lídr kapely a má jasnou představu, jak má skladba znít. Je hrozně pracovitý, dokáže být s kytarou od rána do večera. Je hodně nadaný hudebník, který si dokáže na svou desku nahrát všechny nástroje sám.

Většina muzikantů ze Systém of a Down i Scars on Broadway jsou Arménci. Pomohlo vám, že jste z Gruzie?

Asi to nebylo rozhodující, ale mohlo to hrát svou roli. Když řekli, abych hrál jeden konkrétní taneční rytmus, který mají Arménci a Gruzínci společný, tak jsem se rozzářil a hned jsem ho předvedl.

Když se zaposloucháte do skladeb Systém of a Down, vidíte i vystupování muzikantů v klipech a na koncertech, tak si kolikrát říkáte, že musí být na drogách. Je to tak?

Nejsou. Jsou to lidé, kteří se muzice věnují, a to všechno je jejich projev, show.

Takže tady neplatí: sex, drogy rock and roll?

Neznám ty lidi od začátku kariéry. Každopádně doba se mění, dříve možná na tom byl rock and roll postavený. Vidíme, že to hodně muzikantů sejmulo, drogy jsou jed. Dnes jsou lidé zodpovědnější a kapely rozumnější. Také už jim je přes 40 let a mají rodiny.

Kde přímo v Los Angeles bydlíte?

Mám pronajatý baráček od jednoho Íránce, kde jsem si udělal nahrávací studio. Bydlím tam sám, ale nyní, když jsem v Liberci, tak mi tam hlídá kočku a bydlí tam náš baskytarista z kapely Scars on Broadway. Jinak třeba má sousedka je tanečnice, která spolupracuje s Justinem Timberlakem. Kolem žije hodně umělců.

Jak vypadá váš běžný den?

Vstávám kolem 10 hodiny, udělám si snídani a jdu volat příbuzným a známým do Čech. Tam je totiž zrovna večer. Pak se jdu rozehrát na trenažér ven pod pomerančovník a následně přejdu hrát do studia. Buď skládám, cvičím nebo pro někoho nahrávám. Během hraní si průběžně udělám nějaké kliky a cviky na protažení těla. Asi dvakrát týdně vyrazím k moři se podívat na velryby a vyčistit si hlavu.

Jak to máte daleko k moři?

Asi půl hodiny, ale já nejraději jezdím na Malibu, kam to mám 50 minut.

Máte v Los Angeles studio, hrajete skvěle na bicí. Nechtěl byste být youtuber, který má zajímavé příjmy právě z točení bubenických videí?

Určitě mě to láká, ale nemohu se do toho online světa probourat. Na svém YouTube kanále mám kolem tisíce odběratelů, když si chcete s tím vydělávat potřebujete jich statisíce. Nevím, možná je třeba si pro začátek zaplatit nějakou reklamu, a tak nabrat ty fanoušky. Na druhou stranu můj svět je hraní v kapele.

Máte i jiné příjmy kromě těch za hraní v kapele?

Živí mě jen hraní. Covid ale zamával s uměleckým světem a všechny kapelní aktivity jsem musel pozastavit. A když jsem v Americe neměl práci, tak jsem raději byl v Čechách, protože tady se mi líbí život víc. Hudební život je zase lepší za oceánem.

To jste byl tedy v Česku častěji než dva měsíce v roce?

V roce 2020 jsem tu byl půl roku, tento rok už dva měsíce. A možná si to ještě protáhnu.

Co vás tedy živilo, když se nesmělo hrát?

Hlavně učení. Mám několik studentů na bicí – v Česku i v USA. To tvořilo můj největší příjem. V Americe mám i nahrávací studio a tím jsem si taky vydělával. Současně v USA bylo hodně programů na podporu umělců, a to nám taky hodně pomáhalo.

Na to jste dosáhl i jako cizinec? Kolik to bylo pro představu?

Ano, tam se umělci podporují. Ta výše podpory se odvozovala od výše daní, mně to třeba pokrylo půlku nájmu.

Vy jste si hudbou začal vydělávat hned na konzervatoři. Bylo někdy období ve vaší kariéře, kdy vás hudba neuživila?

Ano. První tři roky v USA jsem hrál různě s kapelami, ale musel jsem si přivydělávat i jinde. Dělal jsem třeba se sbíječkou nebo rozvážel pizzu.

Když porovnáte honoráře za hraní v Americe a Česku, jak to dopadne?

V USA jsou určitě vyšší, ale zase jsou tam vyšší nároky na život. Já jsem si vždy myslel, že když jste nájemný hráč třeba u Madonny, tak musíte být finančně zajištěný. Ale ono je velký rozdíl být jen jako nájemný hráč, kde většinu honoráře dostane hlavní hvězda a vy dostanete třeba 3 000 dolarů týdně výplatu. Nebo být součástí kapely, kde se dělíte rovným dílem. Tam pak jsou obrovské peníze.

A jaká je vaše pozice ve Scars on Broadway?

Trochu zvláštní. Jsme jako kapela, ale všichni víme, že Daron tam je hlavní člen a bez něj bychom nic nebyli.

Video: https://www.youtube.com/watch?v=wsmmQ1EqSIc&t=2s

Jaké jsou vaše nejbližší plány?

Těžko říct, v Americe se už hraje, ale spousta kapel ještě se drží zpět, protože nechtějí hrát na místech s různým omezením. Je to nejisté. Měl jsem být dávno pryč z Liberce, ale našel jsem si zde přítelkyni a jsem nyní raději tady než v Americe. Vše je moc čerstvé. Moje představa je, že bych mohl v Americe natočit desku, odjet turné a pak v té pauze být v Čechách.

Nechal jste se očkovat, nebo jste prodělal covid?

Ani jedno. Nejsem proti očkování, nemám na to silný názor. Nakonec to možná dám, protože mám svůj bubenický projekt a už mi dvě hraní v Chicagu a v Texasu zrušili, kvůli tomu, že nejsem očkovaný. Uvidíme.

Zdroj: https://liberecky.denik.cz/kultura