Konstrukce bubnu a její vliv na zvuk:

Bubeníci jsou co se zvuku týče stále informovanější a tím pádem i náročnější. Je známo že dřevo o rozdílné hustotě vibruje různě. Dřevo a použitá konstrukce (tloušťka korpusu, vrstvy, typ, hrany) je hmota která nejvíce ovlivňuje tón bubnu.

Použijeme-li pro výrobu pravý honduraský nebo americký mahagon, získáme nástroj se skvělým zvukem, ovšem také s vysokou cenou. Náhražkou s velmi podobnými vlastnostmi může být pro snížení nákladů na výrobu – lípa, topol nebo lauan, které jsou všechny levnější. Z pohledu výrobce můžeme pro snížení výrobních nákladů použít „náhradní“ materiál. Ovšem pokud použijeme vnější dýhu je tu také otázka vzhledu a možnost povrchové úpravy. Takže, když je korpus z 80% lauan a 20% něco jiného (např. vnější vrstva bříza a vnitřní Albasia falkata), můžeme předpokládat, že zvuk bude ovlivněn více lauanem než tím něčím jiným a dostaneme tedy zvuk v určité míře podobný mahagonu – buben bude mít hezké „spodky“ a slušný středový úder a jasné přeznění.

Ošetření vnitřku bubnu hodně ovlivní tón, jako je množství nebo nedostatek „mlasku“ po úderu paličkou na blánu nebo zvuk struníku na malém bubnu. Lauan je velmi vláknité, pórovité dřevo, které bude mít hrubý vzhled a po stočení ne zrovna dobrý povrch. Výsledkem bude buben s malým odrazem výšek a hlavně krátkým tónem, který se nebude dobře přenášet. Proti tomu můžeme použít dýhu hustého neporézního tvrdého dřeva jako je javor, bříza nebo s ohledem na nízkou cenu Albasia Kalkata, protože mají nejen požadované vlastnosti ale i vypadají atraktivně.

Vnější vrstva je spíše záležitost vzhledu, ovšem vše co přidává na váze nebo tlumí vibrace opět ovlivní zvuk (např. úchyt pro tom). Snadným cílem je tu hardware a většina bubeníku si všimne, že je buben uchycen do korpusu. To je jednoduchý cíl pro ilustraci efektu zatlumení korpusu a ovlivnění zvuku. To na co se ne vždy zaměříme, je pak vlastní vnější povrch korpusu.

Laminované materiály jsou v podstatě za tepla tvářené pryskyřice, což nemá moc příznivý vliv na zvuk. Poskytují extrémně odolné povrchy a širokou škálu možného vzhledu. Jsou to těžké materiály, které potlačují přenos zvuku po obvodu bubnu, zato příznivě přenáší zvuku kolmo od blány. To je dobré pro hlasité hraní.

Někteří návrháři věří, že aplikace laku nebo nějakého speciálního povrchu také ovlivňuje zvuk. Podstata spočívá ve faktu, že při spojování dýh dojde k vyplnění pórů ve dřevě pryskyřicí, což má za následek snížení schopnosti vibrace na nějaké frekvenci. Jak moc to ovlivní zvuk záleží na počtu vrstev a ošetření povrchu. To samé se stane, když je aplikován nějaký povrchový nátěr. Někteří věří v aplikaci dřevných olejů, jiní zase ve vintage povrchy (třpytivé a perleťové fólie). Další si nemyslí, že by na tom nějak moc záleželo. Co je tedy lepší? Já se obávám, že je to jen na vás a na tom co chcete slyšet.

Jaké frekvence jsou ovlivněny? To záleží na různých kombinacích a variantách, ale zhuštěně by se to dalo vyjádřit takto:

- Tenčí korpusy snadněji rezonují a celkově vedou k velmi otevřenému zvuku. Dobrým příkladem je Premier Genista.

- Bubny s tlustšími korpusy znějí více suše. Populární příklad je YAMAHA Recording Custom series.

- Buben s vnitřními zpevňujícími prstenci má vřelý zvuk a regulovanou rezonanci. Nejlepším příkladem jsou bubny DW collector series.

- Buben bez vnitřních zpevňujících prstenců, má jasný atak a více rezonance na vysokých frekvencích