Miloš MeierPři nedávném vystoupení v Uherském Brodě jsme využili příležitost a vyzpovídali jednoho z nejlepších českých bubeníků současnosti Miloše Meiera. Ten spolupracuje například s Kamilem Střihavkou, Václavem Noidem Bártou, Michalem Pavlíčkem a dalšímí osobnostmi české hudební scény. Kompletní znění rozhovoru spolu s ukázkami najdete ve videu. V naší speciální bubenické soutěži také můžete hrát o paličky z limitované edice Miloše Meiera.

Vzpomeneš si na svoje první bicí?

Moje první bubny byly samozřejmě Amati, což je legendární značka. Byly to takové polorozpadlé bicí. Potom jsem si asi ve třinácti letech koupil bubny značky Peace, ty už byly trochu lepší, ale pořád to byla základní řada. Potom jsem šel na konzervatoř, kde jsem si koupil Pearly, pak jsem měl DDrums a nyní jsem firemní hráč značky Tama.

Kolik rozbiješ činelů do roka?

Jsem firemní hráč Meinlu, takže bych měl říct, že nerozmlátím ani jeden, protože jsou nezničitelné. Ale samozřejmě se to stává. Hraju takovým hodně energickým až silovým stylem, takže samozřejmě občas nějaké činely prasknou.

Bubnování je velmi fyzicky náročné. Jak jsi na tom se zdravím?

S rukama je to na dlouhé povídání. Měl jsem problémy, když jsem v nějakých šestnácti cvičil až deset hodin denně. Po takovém asi ročním zápřahu jsem měl problémy se šlachami a svaly na rukou, které trvaly třeba rok a z toho jsem půl roku nemohl vůbec hrát. Od té doby si to hlídám. Používal jsem i obvazy na ruce. Se sluchem problém nemám. Samozřejmě po koncertě mi třeba pískalo v uších, a teď už používám různé chrániče na zkoušení i na vystoupení.

Jak často a jak dlouho cvičíš?

Pokud nemám koncert, tak se snažím cvičit čtyři hodiny denně. Když máme koncerty, tak to samozřejmě nestíhám, protože jezdíme i brzy ráno, aby se to všechno nechystalo. To se před koncertem rozehraju jen na cvičítku.

Zkoušel jsi někdy zjišťovat kolik dáš úderů za minutu?

Nikdy jsem to nezkoušel. Bojím se že, bych byl třeba 1086., tak to radši zkoušet nebudu.
S kým z českých muzikantů by sis chtěl zahrát?
Já mám štěstí, že hraji s muzikanty, se kterými jsem chtěl hrát, kterých si vážím, protože se dá říct, že to jsou mistři tady u nás. To mě baví. Spíš v zahraničí je spousta muzikantů a kapel, se kterýma bych si chtěl zahrát a mám takové svoje cíle. Každý musí mít cíle, je to to, co mě nutí cvičit.

Jaké vlastnosti by podle tebe měl mít správný bubeník?

Správný bubeník by měl mít dlouhé vlasy, dobrou fyzičku a dobrou náladu.

Znáš nějakou dobrou bubenici?

Tak jsou tady taky české bubenice. Dobrá bubenice byla v Gaia Measiah a taky u Gábiny Gunčíkové hraje jedna moje kamarádka.

Na co myslíš, když si pustíš na Youtube video, kde hraje pětiletý kluk perfektně na bicí?

Tak to jsem naštvaný, že tak dobře nehraju. V dnešní době je spousta talentů.

Co bys poradil mladým lidem, kteří by chtěli začít hrát na bicí?

Je určitě důležité si najít dobrého učitele, který vám se vším poradí, který vysvětlí jak správně cvičit, protože potom je to všechno snažší. Je dobré mít cíle, které vás budou nutit cvičit a pracovat na sobě.

Dá se bubnováním v Čechách uživit?

Jde to. Je to jen o tom pořád na sobě pracovat. Být v něčem výjimečný nebo hrát v dobré kapele. Rozhodně to není na soukromý tryskáč a vilu s bazénem, ale pokud vás to baví a chcete to dělat, jde to.

Máš radši kluby nebo velké haly?

Na každém tom prostoru je něco. Na těch velkých koncertech si samozřejmě užíváte masu těch lidí, když je to baví a tleskají. Malé kluby jsou zase výhodné v tom, že ty lidi máte metr od sebe a pozorují každý vás pohyb, každé gesto. Rád hraju v různých kapelách, protože na každou kapelu chodí jiné publikum.

Máte nějkou osobní vzpomínku na Zlínsko?

Ve Zlíně jsem hrál v Golemu nebo v Masters of Rock Café a publikum je tu metalovější publikum a vždycky skvělé.

Video: http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=cUKmxYjgqBM

Zdroj: http://www.zlinskynocnik.cz