Pavel ValdmanČau Pavel, v prvom rade veľká vďaka, za to že si sa podujal na tento rozhovor, no poďme hneď na vec. Na začiatok by som ťa veľmi rád poprosil aby si nám (pre tých, ktorí meno Pavel Valdman registrujú len okrajovo, alebo vôbec) trochu ozrejmil tvoje začiatky, pôsobenie, kde si študoval a vôbec, kľudne spomeň všetko čo ťa napadne)

K bicím mě přivedl ve 13ti letech můj bratr. V 16ti letech jsem byl přijat na Pražskou Konzervatoř a ve 22ti jsem začal studovat Berklee College of Music v Bostonu. V roce 2006-2007 jsem hrál s Ewou Farnou. Poté 2008 a 2009 s kapelou Airfare. V té samé době začala má spolupráce s Jankem Ledeckým. V roce 2010 jsem založil v Bostonu kapelu Sinister Grin. Od června 2011 jsem členem New Yorske kapely Against The Wall. Od roku 2011 jsem začal více pusobit na poli seminářů a bubenických kurzů. Od té doby pořádám při každé návštevě ČR a SK kurzy “Pavel Valdman Drum Days”. V současné době žiji v Los Angeles.

Vyštudoval si Berklee College of Music v Bostone, ako si sa dopracoval ku štúdiu na najvýznamnejšej hudobnej univerzite na svete? Nerozmýšľal si nad štúdiom niekde inde, viem, že niečo podobné existuje tuším v Nashville. Bolo ťažké, finančne náročné utiahnuť roky štúdia na americkej univerzite takéhoto zvučného mena?

Pro mě, stejně asi jako pro každého začínajícího muzikanta byla Berklee sen. Když jsem byl v pátem ročníku na Konzervatoři, začal jsem si uvědomovat, že mě to tahne ven. Zkoumal jsem různé možnosti. V úvahu připadala Berklee College of Music v Bostonu. Musicians Institute v Los Angeles a nebo Drummers Collective v New Yorku. První zmíněná ale vyhrála poté, co jsem se na předávaní cen Anděl kde jsem hrál s Ewou Farnou potkal s Martinem Valihorou a on mi řekl, jak to na Berklee chodí a doporučil mi kouknout na člověka jménem Dave DiCenso, který tam učí bicí. Poté co jsem se viděl DiCensova videa na YouTube a nechal si poslat z Berklee brožůru(200stranek kniha) jsem měl celkem jasno.

Co se financí týče Berklee není zrovna dvakrát levná, ale v porovnáni s jinými hudebními školami v USA je na tom, jak jsem zjistil, nejlíp a to hlavně díky stipendiu, které je možné získat.
Za mě stál semestr (14-16 týdnu) $ 13,000 a já měl $7,500 stipendium. Takže jsem za dva semestry doplácel ze svého zhruba 220 000 Kč na školné. Dále jsem dostal příspěvky od různých nadací z ČR, což bych doporučil každému, kdo má zájem o to jít studovat do zahraničí, myslím, že i na Slovensku takovéto instituce jsou. To mi pomohlo s částečným placením ubytování a jídla. Po nějaké době jsem začal pracovat pro školu a hrát každou neděli Gospel v kostele a to mi ješte trochu pomohlo. Mám za to, že nejméně co jsem za studium na Berklee a žití v Bostonu kdy doplácel z vlastní kapsy bylo okolo těch 220 000 za 8 měsíců… ALE nikde není psáno, že Vám se nepodaří dostat full scholarship, což zaručuje zaplacení školného a nebo dokonce Presidental scholarship, což kryje veškeré výdaje spojené se studiem – školné, ubytování na kolejích, jídlo, školní pomůcky, pojištení…

Medzi tvojich učiteľov na Berklee patril aj Mike Mangini, ako si vnímal jeho osobu? Všetci vieme že Mike patrí medzi top svetových bubeníkov, neprejavujú sa u neho také tie „High Society“ maniere, na aké sme zvyknutí u svetových celebrít, poprípade, nedal ti nejako pocítiť, že „kto je tu pánom“?

Na mě zezačátku působil dojmem člověka, co se cítil být trochu zapomínaný jako bubeník, který s někým hraje a je brán pouze jako clinician. On sám mi to vysvětloval tím, že to vše tenkrát opustil proto, aby založil rodinu. V době, kdy jsem byl jeho žákem to bylo přeci už jen dlouho
co hrál se Steve Vai a Extreme a řekl bych, že na něm bylo znát, že se chce vrátit na pódia a znovu objet celý svět. Což se mu nakonec podařilo s Dream Theater…

U koho ďalšieho si študoval na Berklee?

Těch učitelů bylo více. Tony “Thunder” Smith (Lou Reed), Kim Plaintfield, John Hazzila, Terri Lyne Carrington (Herbie Hancock) Spoustu jsem se toho naučil od spolužáků, s kterými jsem dost často “shedoval” například. : J.P.Bouvet, Matt Garstka, Nick Smith, Darion JaVon, Calvin Fenner, Justin Tyson… Nejhlavnější ze všech pro mě, ale byl a bude Dave DiCenso.

OK, poďme teraz ku tvojej profesionálnej kariére, pokiaľ hovorím správne, práve cez Berklee College Of Music si sa dal do kopy s pánom z Izraela menom Daniel Jakubovic a jeho kapelou Against The Wall. Ako sa ti s Danielom spolupracovalo? BTW ty si profesionálny bubeník,
to znamená že hrávaš aj veci, ktoré sa tebe dajme tomu po hudobnej a koncepčnej stránke nepáčia? Ako to bolo u Against The wall?

Daniel je bezpochyb jeden z nejtalentovanějších a všestranných muzikantů, které jsem kdy poznal a měl možnost s ním hrát. Stejně jako Dave DiCenso i on šel strašně po zvuku a feelu. Musel jsem kvuli němu chvílemi měnit úder na snare a i třeba to, abych crashoval činely ve čtvrťových notách a to třeba i v tempu 70 bpm. Pro každého bubeníka je přirozenější hrát osminy a první akcentovat, to tady nepřicházelo v úvahu, protože už to ma jiný zvuk i feel.

Co se týče hudebního vkusu, Against The Wall je progresivní rock. Nazval bych to modernější a rovnejší Dream Theater. Ja tuhle muziku poslouchal naposledy, když mi bylo tak 17 let. V době kdy jsem byl na Berklee mi to už nic neříkalo.. Byl jsem trochu otrávený z toho, jak jsme všichni doma - mě nevyjímaje! hráli “traktory”, tak jsem se zbavil dvojšlapky a začal se více věnovat jiným stylům a způsobu hrání fills. (ono to popravdě na Berklee ani jinak nešlo, protože jinak bych byl totální old school.

Když mi Daniel poslal email, ve kterém mi říkal, že viděl má videa na YouTube a že chce, abych s nim hrál před Dream Theater v Tel Aviv byla to pro mě výzva, zdali na to mám se za 4 týdny dostat zpátky do “dvojšlapkové” formy. Zvláště, protože v té době jsem ani dvojšlapku neměl…

Na Berklee byla spousta projektů, kde jsem se učil zase hrát tiše, ale tak aniž by to ztratilo tah na bránu. V jiném funk bandu zase hrát s dechovou sekcí, což tedy není vůbec žádná sranda, než si zvyknete na jejich feel a oni na váš. V dalším zase hrát hip hop s rapperem, byla toho spousta a vše mě nějak si myslím posunulo…

Co se týče přímo hudby Against The Wall… Já jsem rád za každou zkušenost, z které si něco vezmu a něco nového se díky ní naučím, což toto rozhodně byla, ale to bylo například i hraní s kapelou Airfare v roce 2008.

Against The Wall

Z repertoára Against The Wall je momentálne dosť populárny hlavne song Hee Omedet, dokonca som už zazrel niekoľko drum coverov na Youtube. Videl si už nejaké? Ak áno, aký je tvoj názor na tieto výtvory, je niektorý, taký, z ktorého si bol prekvapený?

Vím, že jeden žák z mých bubenických kurzů Martin Otto takový udělal a líbilo se to i Danielovi. Na dalších kurzech v Košicích jsem potkal Ad’ku Vargovčíkovou, která mi tam tu písničku zahrála od začátku do konce a já jen koukal!! Tak jsem jí pak akorát doučil fills, které tam hraji já a které jsou jiné než na nahrávce, aby uměla i live verzi.

Jinak co si budeme povídat tu písničku zahrát tak, aby to jelo není vůbec žádná srandal ! Je skvěle složená a vystavěná a jakmile tam něco změníte, už to tak nefunguje…

V rámci tvojho pôsobenia v Čechách a na Slovensku si spolupracoval, s viacerými osobnosťami Showbiznisu. Najznámejšia bude asi tvoja spolupráca s Ewou Farnou, ale pokiaľ viem odohral si niekoľko vystúpení aj s Jankom Ledeckým, alebo Danielom Landom. S kým sa ti spolupracovalo najlepšie? Zahŕňala tvoja účasť aj spoluprácu na štúdiovej tvorbe, alebo si bol iba live performance bubeník?

S Ewou jsem hrál, když jí bylo 13 a mně 20. Byl jsem u toho, když měla první koncert s kapelou a u všech jejích začátků s živým hraním. V tu dobu jsem byl spíš já ten, kdo se snažil něco z toho hodně mála co jsem vlastně vědel předat jí… Na druhou stranu jsem z toho čerpal hodně i já. Bylo
strašně motivující vidět někoho, komu je 13 a má tolik talentu, že se může rovnat spoluhráčům, kteří studovali školy a hráli koncerty skoro 10 let. Odehrál jsem s Ewou spoustu sálů a velkých podií. Natočil jí desku, kde bylo důležité dokázat, že kapela složena z ne profesionálních studiových hráčů, které si producent většinou najímal je schopna odvést stejně dobrou práci. Dost jsem taky prokouknul, jak je důležité všechny smlouvy dvakrát podrobně prečíst než něco podepíšete… Byla to moje první velká profesionalní zkušenost a v podstatě mě asi dostala do podvědomí muzikantů v Praze a všech dětí 6-15 let u nás ve měste.

S Jankem to jinak. Když mi bylo těch 13-15 let hrál jsem se svými kamarády převzaté písničky a říkal si, jaké by to asi bylo hrát to opravdu s tím Ledeckým, Brichtou, Chinaski atd… No a jednou mi ten prvně jmenovaný zavolal, protože na mě dostal doporučení, když potřeboval záskok za svého bubeníka. Pamatuju si první setkání a zkoušku a byl to hodně zvláštní pocit. Bylo cítit, že ten člověk už to hrál milionkrát a že tak, jak to hraje on je to správně a vy tomu musíte naslouchat, pochopit a stát se součastí celku, aby to hrálo tak, jak má… S Jankem jsem poté odehrál i Vánoční turné, které obsahovalo 20 koncertů v řadě.To byla první zkušenost s tím, jak má asi takové velké turné vypadat.

S Danielem to bylo úplne něco jiného. To byla zvláštní nabídka hrát perkuse. Já měl perkuse pár semstrů na Berklee a řekl, jsem si že je čas si to teda vyzkoušet v praxi. Kapela byla složena ze strašně zajímavých muzikantů, s kterými jsem si chtěl zahrát a hlavně, kdy se vám podaří hrát
společne s Markem Žežulkou. Bylo fajn s Markem vymýšlet, co kde jak hrát, aby to do sebe sedlo. Bavilo mě mít jinou roli, než bubeníka.

Ty patríš hlavne medzi rockových bubeníkov, nebralo ťa nikdy vyskúšať niečo iné? Neskúšal si sa hodiť možno do tvrdších metalových vôd (momentálne sú veľmi populárni bubeníci,ktorí vedia zahrať všetko na najvyššie obrátky) poprípade naopak niečo mäkšieho zamerania, ako jazz/swing poprípade nejaké latino? Viem, že v Štátoch si hrával dosť často Gospelovú muziku.

Já jsem do nějakých svých 16ti let hrál metal se Sokolovskou kapelou Tuborg, s kterou se pak natáčelo i u Miloše „Dodo“ Doležala v jeho studiu Hacienda a jelo se s ním i turné. V té době jsem poslouchal kapely jako Death, Pantera, Dream Theater, Sepultura, Megadeth, Slayer, Meshuggah
atd.. Po příchodu na Konzervatoř jsem našel spříznenou duši v Miloši Meierovi, se kterým jsme pak poslouchali o přestávkach, když jsme necvičili všechny tyhle kapely… Pak jsem objevil kapelu LIVING COLOUR a začal se vyžívat v tom, když bubeník hraje úplně jednoduše a přitom to jede
mnohdy i víc, než ten metal… Tím jsem bych řekl metal jako takovej nějak opustil…

Na Konzervatoři, to bylo více takové fusion období. Ale zase jsem musel být schopen hrát big bandy i latin groovy při hře s playalong. Všechno se to tak vlastně mísilo a bylo dobré, že tam bylo více bubeníku, více hudebních stylu a různě jsme se ovlivňovali.

Když o tom tak přemýšlim, musím poděkovat mému bratrovi, který do mě už od začátku vštepoval všechny styly jazz, funk, fusion atd… Pamatuju si, že už když mi bylo těch 13 let brácha nahrával každý úterý jazzový koncerty na ČT2 a já jsem koukal na hráče jako Dennis Chambers, Dave Weckl, Buddy Rich, Max Roach ale třeba Luis Bellson, Papa Jo Jones. Tenkrát jsem vlastně nechápal co hrajou a o čem to je, ale bylo super to poslouchat a vlastně zároveň vstřebávat… To mi pak pomohlo možná i na Konzervatoři a na Berklee jsem si uvědomil na jak legendarní koncerty a muzikanty jsem vlastně koukal.

S příchodem na Berkle se to celé otočilo. Mě už na Konzervatoři začalo zajímat tzv. “černý hraní” a tam jsem měl možnost do toho opravdu proniknout. Začal mě strašně bavit gospel. Podařilo se mi dostat do školního Gospel Ensemble a poté i do toho zmiňovaného kostela. Říká se, že jakýkoliv styl si můžeš cvičit, ale nejvíc ti dá ho hrát s kapelou. To bych řekl platí u Gospelu dvojnásob. Tím že jsem měl možnost tam v té “gospelové” komunitě být a pochopit pořádně z čeho ta hudba/hrání vychází a i to, co se děje kolem, mě hodně posunulo. A posunulo to a změnilo i mé celkové hrání a vnímání hudby.

Prejdime teraz ku tvojim výučbovým aktivitám. Pred nedávnom (Január/Február) sa ti ukončil tvoj (podľa môjho názoru veľmi úspešný) cyklus výučbových hodín PAVEL VALDMAN DRUM DAYS, ktorý obsahoval niekoľko zastávok po Čechách a Slovensku. Ako hodnotíš s odstupom času tento projekt?

Já jsem si na Berklee tak nějak uvědomil, jaký mám díky mým rodičum, bratrovi, profesoru Pavlu Razímovi a všem co mě nějak hudebně provázeli a dali možnost se od nich učit vlastně štestí. Jako 13ti letej kluk jsem jezdil na veletrh Muzika, kde jsem viděl takový esa, jako Emil Valach, Roman Lomtadze, Jiří Zelenka atd… A díky tomu, že tito bubeníci se tam chvilku podělili o své bubenické/hudební zkušenosti se stalo to, že sedm let poté jsem se s nima potkával na podiích a při různych workshopech i ja jako učinkující…

Je třeba podělit se s nastupující generací o své poznatky, aby to oni zase někam posunuli. Tohle je filozofie celého toho mého projektu a mých bubenických seminářů. Přijedu někam, kde lidé nemají možnost jezdit studovat k těm nejlepším českým nebo slovenským bubeníkům a ve dvou dnech se jim snažím dát co nejvíce informací a poznatků, aby se byli schopni posouvat…

Ako si spokojný s návštevnosťou? Viem, že prvý plán bol taký, že to budú dva dni výučby pre začiatočníkov a pokročilých, ale napríklad v Bratislave sa to udialo pre slabú účasť iba jeden deň. Aká bola účasť v ostatných mestách tejto „tour“. Čo hovoríš na svojich žiakov a samozrejme mal si niekoho, z ktorého by si sa posadil na zadok?

Ten kurz je dělaný tak, aby se oběma skupinám dostalo 10 hodin výuky. Občas se stává, stejně tak jako v Bratislavě, že se přihlásí pouze pokročilí bubeníci. V tu chvíli dám z časových důvodu kurzy na jeden den. Jinak co se návštevnosti týče na kurzech v Chomutově a Martine mám vždy okolo 12ti žáku. V Košicích většinou okolo 8.

Plánuješ takéto akcie, zamerané na výučbu aj v budúcnosti? BTW neplánuješ možno nejaké on-line kurzy pre záujemcov. Bavili sme sa o tom už v Bratislave, ale možno máš nejaké novinky ohľadom tejto záležitosti. Aké sú vlastne ohlasy zúčastnených bubeníkov na tvojich workshopoch?

Pavel Valdman
Počítám, že v listopadu zavítam s “PVDD” opět do Martina, Košic, Bratislavy, Chomutova a Brna.

Ohlasy na mé semináře jsou zaplať pánbůh kladné. Já dělám “semináře” a to doslova. Nejsem ten typ bubeníka, co přijede – hodinu hraje kuličky a pak se ukloní… Bubeníkům se semináře libí bych řekl více, protože si z toho odnesou více informací než z hodiny koukání na to, jak někdo umí zahrát to či ono, aniž by vysvětlil proč to tak dělá… Já se snažím vysvětlit má připravená témata. A zároveň odpovědět na všechny otázky, které lidé mají a to i k úplně jiným věcem, než o kterých mluvím já.

OK prejdime teraz trošíčku teraz ku tvojmu nádobíčku. Ty si bubeník, ktorý je endorserom značiek PAISTE/PEARL/SILVERFOX. Aký je tvoj názor na tento equipment po dlhoročnom používaní. Špeciálne by ma zaujímalo, aké série jednotlivých značiek využívaš, možno by si sa nám mohol pokúsiť opísať zvukové vlastnosti. Poprípade HW atď.

Nechci tu rozvíjet teorie jestli je tahle značka lepši než druhá. Každý bubeník má jiné ucho, jiné ruce, jiné nohy.

Já osobně hraju na Pearl, protože se mi strašně líbí zvuk a vzhled těch bubnů a také to, že mohu jak já říkám dostat “celej balíček”, což znamená i naprosto skvělej hardware. V USA mám javorové Pearl Masters Extra, je to limitovaná edice. V ČR pak používám Pearl Reference ty mají dřevo smíšené.

Paiste proto, že mě baví to, že mužu mít svůj zvuk po léta, i když mi praskne činel… Spousta lidí říká, že Paiste znějí všechny stejně a to je to, co mě baví. Když si vezmete 18” Signature Full Crash a dáte jich deset vedle sebe tak najdete vždy alespoň 2, které jsou si podobné. Takže když mi praskne můj činel jdu do krámu a zkouším ostatní až najdu ten jeden, který zní jak ten můj. Tím jsem schopen držet si zvuk, který chci po strašně dlouhou dobu.

Používám činely z řad Twenty a Signature, teď jsem si tady v LA zahrál na 14” hi hat 602 Modern Essentials a už vím, co bude můj další kousek ve sbírce.

SilverFox proto, že jsou to paličky, které mi vydrželi nejdéle ze všech co jsem zatím používal.

Pro mě mají všechny tyto firmy společného a to nejvíce důležitého jmenovatele – SERVIS. Když se člověk stává firemním hráčem nějaké firmy, tak je tohle pro něj strašně duležité. Byl jsem nějaký čas hráčem jiných výrobcu paliček a činelů a servis u nich nefungoval

Rád by som sa možno konkrétnejšie opýtal na tvoju spoluprácu so Silverfox Drums Sticks. Nakoľko u nás je to dosť neznáma firma, ktoré rady si skúšal, čo môžeš odporúčiť. Na druhej strane by si mohol popísať aj nevýhody, poprípade, ktorú sériu by si možno neodporúčil.
Predsa len, každá minca má dve strany.

SilverFox je firma z městečka Woburn ve státě Massachusetts. Mě k nim přivedl český bubeník Libor Hadrava, který v této firmě pracuje. Řekl mi ať si zkusím paličky, s kterými hraje on, že prý déle vydrží. Vzal jsem si jeden pár a po čtyřech týdnech hraní od rána do večera pochopil, že má pravdu… Od té doby s nimi spolupracuji i jako firemní hráč. Já používám model CM, což je něco mezi 5A a 3A. Občas jsem používal model JX, ten bych přirovnal k 3A a na tiché hrání model Sweet Pea, ty jsou tenčí než CM a nebo 7A ty jsou ještě tenčí než Sweet Pea.

Výhoda je pro mě bez pochyby výdrž, což je zapříčiněno speciálním lakem, který se při nánosu vpije i do dřeva a paličku tím ješte více ztvrdí. To by mohla být možná nevýhoda pro někoho, kdo nemá rád lakované paličky. Ale já si na něj zvyknul celkem rychle…

Pavel, veľmi rád by som sa ti poďakoval, za čas ktorý si mi venoval, pokiaľ máš niečo na srdci, čo by si chcel odkázať bubeníkom all over the world a u nás na SK/CZ tak tvoj čas práve prichádza. Ja verím, že sa v budúcnosti zase raz stretneme a porozprávame o nejakých novinkách ktoré máš. Ešte raz, ďakujem pekne za rozhovor pre slovakdrummer.sk.

Je zdravé mít velké sny a jít si za nimi !!! Jakmile se rozhodnete, že chcete něco dokázat, nepolevujte! Když budete tvrdě dřít, investujete energii a čas jednou se Vám to ve velkém vrátí, o tom není pochyb!

Rozhovor pripravil: Sead Bihorac