Narodil se v Ostravě 1. 7. 1979. Pochází z muzikantské rodiny. Nejen jeho otec, ale i oba dědečkové byli bubeníci. Bicím nástrojům se věnuje od svých třinácti let. Studoval Janáčkovu konzervatoř v Ostravě. V roce 1999 se přestěhoval do Prahy. Absolvoval na Konzervatoři Jaroslava Ježka a poté také na Vyšší odborné škole se zaměřením na jazz. Jeho rázný, univerzální a flexibilní způsob hry pokrývá široké spektrum hudebních stylů od groove jazzu přes blues, bigbeat, pop, jungle až po hip-hop. Je také zkušeným studiovým hráčem. Spolupracoval s beatou Hlavenkovou, Davidem Dorůžkou, Karlem Růžičkou st., Pavlem Wlosokem (USA), Brianem Seegerem (USA), Casandrou Faulconer (CAN), Mikem Baggettou (USA), Chrisem Jenningsem (CAN), Demianem Cabaudem (ARG), Tannyou Kalmanovitch (CAN) a Grzegorzem Karnasem (PL). Hrál v kapelách Soil, Stability, Thelonica, Baterky, Zuzana Dumková Group a Katka Šarközi magorie band. V roce 2005 získal s triem Beaty Hlavenkové na soutěži "Junior Jazz" ocenění "Nejlepší jazzová skupina roku 2005".
V současné době hraje v kapelách Toxique, Muff, Nuo, Private Earthquake, Face of the bass, Bucinatores, Yvonne Sanchez a Gumbo. Příležitostně spolupracuje s Matějem Benkem.
V mládí Romanovu hru ovlivnili především jeho rodiče, Jeff Porcaro a Simon Phillips. Teď ho inspirují bubeníci jako Eric Harland, Jeff Ballard, Brian Blade, Keith Carlock, Bill Stewart, Billy Martin, Stanton Moore, Kenny Wollesen, Mark Guiliana.

Štěpán Smetáček se narodil v Praze do hudební rodiny, otec Pavel jazzový hudebník, Matka Marta muzikoložka, děd Váslav symfonický dirigent. Vystudoval Konzervatoř v Praze, obor bicí nástroje u prof. Miloše Veselého. Po studiu se stal rychle žádaným studiovým i koncertním bubeníkem, jehož služeb od konce osmdesátých let využila řada známých domácích skupin, interpretů a projektů, některé z nich oceněné zlatou nebo platinovou deskou nebo nominacemi výročních cen Akademie populární hudby (Czech Music Awards). Na některých z těchto projektů se zúčastnil jako autor nebo spoluautor.

Od roku 1995 tvoří vlastní hudební projekt na pomezí mnoha žánrů, vydává z větší části svépomocí postupně 7 alb pod názvem New Orchestra of Dreams, N.O.D., nebo jen Štěpán Smetáček. Na albech hraje sám na mnoho hudebníéch nástrojů, živě se N.O.D. proměňují od one-man-bandu přes jazzrockové sestavy až k bigbandu, s kterým mimojiné hostovala řada výmečných sólistů (Lenka Dusilová, František Kop, Tonya Graves, Daniel Bárta, 2. jakost, Michael Kyselka). Zatím poslední jeho sólové album je z roku 2009 a nese název "Orchestra Mortus, Vivat Orchestra".
V současné době hraje mimo N.O.D. ve skupinách ženTour, NTS, Filipes a plaché laňe, Janek Ledecký, věnuje se hudební produkci a mixu.

POCHÁZÍM Z OSTRAVY,JE MI 33 LET.PO VŠEOBECNÉ HUDEBNÍ PRŮPRAVĚ(KLAVÍR,HOUSLE,ZPĚV)JSEM SE ZAČAL VĚNOVAT BICÍM.ZHRUBA OD 15-LET.CHODIL JSEM DO LIDOVÉ ŠKOLY UMĚNÍ-OBOR BICÍ A DÁLE JSEM DOCHÁZEL K PAVLOVI RAZÍMOVI(NÁŠ SKVĚLÝ BUBENÍK-YO YO BAND,GERA BAND,JAN SPÁLENÝ ATD.MOMENTÁLNĚ HRAJI V KAPELE ROBERT SLEZÁK BLUES.VYSTUPUJEME PO CELÉ REPUBLICE.VLONI JSME HRÁLI I V BRATISLAVĚ-KLUB HLAVA XXII.PŘÍLEŽITOSTNĚ HRAJI V KAPELE SONS-ROCKOVÁ KAPELA.

veškeré info na www.myspace.com/tokhipercussion :-)
mějte se fajn, groove s vámi..
Ole!

Jsem fanoušek bicích nástrojů a dobrých bubeníků. Ukázky z hudby Rattle Bucket najdete zde: http://bandzone.cz/rattlebucket /// http://www.myspace.com/rattlebucket

Nemam rad bicí značky Tama, osobně bych nejvíc chtěl bicí Truth, Gretsch nebo Ddrum. Hraju ještě na kytaru a na piano. Nejčastěji posloucham Alternativní muziku (Nirvana, Pixies, Melvins) ale mam rád i současný post hardcore (Escape the fate, Underoath, Bring me the horizon). Tedka mě hodně zaujala kapela Hurra Torpedo kde místo na bicí hrajou na starý rozbitý spotřebiče

Pocházím z Moravských Budějovicích, městečka na rozhraní Vysočiny a Jižní moravy. Hraním na bicí se zabývám asi 20 let. S hudbou jsem kuriozně začínal na baskřídlovku v místní dechovce, tam si zanedlouho kapelník všiml mého zájmu o rytmiku a přenechal mi post bubeníka. Takže má kariéra v dechovce začíná:-) Mimo dechovku se pohybuji po místních , více či méně, metalových smečkách sestavených vždy kombinací skoro stejných lidí, což vzhledem k velikosti našeho města ani jinak nešlo. V roce 1995 nastupuji na vojnu, takže nic. Doma na ,mně čekají nažhavení kámoši v kapele The Names. Výhradně instrumentální kapela, hrající něco jako trash metal. Paralelně stále trvá i dechovka, mimochodem pro bubeníka samouka naprosto skvělá škola, jak poslouchat spoluhráče, ctít dynamiku atd. Mohu jen doporučit! Po éře metalu začínám oběvovat punk a alternativu. Zakládáme s kamarády punkovou kapelu Trabant, ale neustálé problémy se střídání zkušeben a odchod lídra k disco hudbě se za pár let rozpadá. Pak začíná období sucha / vyjma dechovky/ a cvičení s oblíbenou muzikou ve sluchátkách. Taky super, zahrát si kompletní alba od skupin jako jsou Už jsme doma, The Clash, Red Hot Chili Peppers atd. má taky něco do sebe. Přinejmenším skvěle nahradí nenáviděnej metronom.
Posléze začíná období kapel McK!X a Ankara, pak to blues, viz výše.Momentálně funguji souběžně ve čtyřech kapelách, to jest: Project Lajka- taková naše vlastní neopakovatelná alternativa. Many More Experience Band- prímovní blues, s prvky big-beatu, vykrystalizované z kapely Walkin´blues band. Szabotage- big-beat říznutej bluesem, folkem a funkem. A nakonec zábavová formace No Joke hrající několikrát do roka na akcích pro kamarády a navíc za peníze!
Mezi mé oblíbené bubeníky patří v první řadě Vinnie Colaiuta, podle mně bezkonkurenčně nejlepší bubeník na planetě. Na dalších místech jsou Dennis Chambers, Carter Beauford, Dave Weckl, Keith Carlock, Chad Smith, Tim Alexander, Jiří Zelenka a mnozí další.